Úvaha o úvahách

Za dob mé povinné školní docházky bylo mnohé jinak: Ti, kdo vynechávali v diktátech písmena a dopouštěli se jiných hrubých chyb, byli líní nebo blbí (případně obojí). Učitel měl vždycky pravdu, zejména tehdy, když ji neměl.

Byly tělesné tresty.  Jeden učitel po nás házel klíči, jiný nás tahal za vlasy a u jedné dámy jsme museli klečet v koutě. Několik učitelek na nás neustále řvalo.

Pokud do těla počítáte i duši, byli jsme týráni i psychicky. Jednou z velmi neobvyklých metod trestu (nebo to byla odměna?) bylo psaní úvah. Příležitost se naskytla vždy, protože přečasto jsme udělali něco, co jsme neměli nebo naopak.

Některé úvahy byly celkem jednoduché:

Jak prospěla návštěva Laktosu n.p. našemu zdraví.

Užitečnost hrabání listí na podzim.

Užitečnost práce na školním pozemku.

Proč se nemáme honit o přestávce po  chodbě.

Proč nemáme nosit vyzývavé oblečení

Proč nemáme kouřit v parku

Názvy hned taky daly tušit, nad čím bychom se měli zamyslet nebo dokonce čím jsme se provinili, kdybychom snad neprozřetelně psali ono pojednání před rodiči. V takovém případě hrozilo totiž ještě pár pohlavků nádavkem.

Některé úvahy byly zapeklité a další naprosto kuriózní. Jedna z těch nejzvláštnějších byla:

Proč nemáme žvýkat v kravíně.

Nevím, co jsem tam přesně napsala, ale bylo to něco v tom duchu, že krávy jistě vědí, co je pro ně dobré a při pohledu na jejich tlamy jsme někteří neodolali a vytáhli žvýkačku Pedro.

Dodnes nechápu, co bylo na žvýkání v kravíně špatného, ale nejspíš se návštěva stračen brala jako součást vyučování a při tom se žvýkat nesmělo.

Každý z nás napsal za školní rok úvah několik a s odstupem času si myslím, že to nebyl tak špatný nápad. Člověk se naučil stylizovat a klást myšlenky na papír poměrně rychle, neboť každá minuta strávená nad úvahou navíc znamenala minutu namíň strávenou venku.

Kromě toho to muselo být gramaticky správně a stylisticky aspoň trochu na úrovni, protože jinak soudružka učitelka Železná zuřila a dávala naše chyby k lepšímu před celým fórem. Občas to taky okořenila špatnou známkou do notesu. Je zajímavé, že pěkné známky se do notesu nedostaly nikdy. Nikdo se neodvážil protestovat a vykřikovat, že to není fér, jak mají dnešní dětičky ve zvyku.

Závěrem musím dodat, že ty úvahy nám tehdy notně lezly krkem, ale na druhou stranu jsme později na gymnáziu zvládali slohy levou zadní a pravopisné chyby jsme dělali spíš omylem než z neznalosti.